Loupak.cz - Vtipy

Úspěšný podnikatel v oblasti masného průmyslu si říká, že by měl začít myslet na zadní kolečka, zaučit svého syna jako jediného dědice. Původně měl jiné plány, protože jeho syn byl lehce tupoučký, ale cítil, že je to poslední možnost, jak zabezpečit pokračování firmy. Provádi tedy syna výrobní halou a popisuje jednotlivé stroje: „Podívej, synu, toto je naše nejlepší mašina. Z jedné strany tam vjede vůl a z druhé vyjede párek. Je to vrcholná technologie.”
Syn se zamyslí a praví: „A nebylo by lepší, kdyby se tam strčil párek a vyjel z toho vůl?”
Otec se zamyslí a odpoví: „Víš, synu, takovou mašinu znám taky. Je to tvá matka!”

Po přečerpání svého bankovního konta dostal jeden český podnikatel od banky tento dopis: „Vážený pane! Byli bychom napříště rádi, kdybyste si VY ukládal peníze U NÁS!”

Výpověď pracovníka přepadené banky: „Při přepadení se mi tak zježily vlasy, že když jsem pak narazil hlavou do toho zločince, propíchl jsem ho.”

Jaký je rozdíl mezi pojišťovákem a kanibalem?
Žádný, oba loví lidi.

Manželé se loučí, on ji zapomene políbit. Paní mu to připomíná: „Něco mi dlužíš...”
Manžel se na ni tak nevěřícně zadívá: „Neříkej mi, že i ty na mě pošleš exekutora...”

K Novákům přijde prodavač vysavačů. Na zem vysype spoustu odpadků a říká: „Všechno, co ten vysavač nevysaje, sním.”
„Tak to vám přeji dobrou chuť, od včerejška nám nejde proud.”

„Koupil jsem si novou kravatu,” chlubí se jeden druhému, načež k němu ze zadu přistoupí chlap jako hora a chytne ho pod krkem.

„S okamžitou platností s vámi ukončuji všechny styky,” povídá obchodnímu partnerovi rozezlený ředitel. „Když jste mě ujišťoval, že jste známá firma, domníval jsem se, že na burze - ne na policii!”

Stojí exhibicionista Filípek v budce na náměstí, jak ho Pán Bůh stvořil, a ze sluchátka mu domlouvá nic netušící babička: „Jsi teple oblečený?”

Bylo to v obchodním domě. Měl jsem nakoupeno hodně věcí a ta dáma za mnou ve frontě si přistrčila svůj nákup blízko k mému zboží. Vzal jsem jeden z těch rozdělovníků, co jsou u pokladny, a dal jsem je za své věci, aby nedošlo k omylu.
Potom, co dívka u pokladny naskenovala všechno moje zboží, uchopila rozdělovník a hledala na něm čárový kód. A protože ho nemohla najít, zeptala se mě: „Prosím vás, nevíte, kolik tohle stojí?”
Já jsem odpověděl: „Já jsem si to rozmyslel, nekoupím to.”
„V pořádku,” řekla.
Zaplatil jsem a odešel. Myslím, že vůbec neměla ponětí o tom, co se stalo.