Loupak.cz - Vtipy

K Novákům přijde prodavač vysavačů. Na zem vysype spoustu odpadků a říká: „Všechno, co ten vysavač nevysaje, sním.”
„Tak to vám přeji dobrou chuť, od včerejška nám nejde proud.”

Přijde chlapík do obchodu a řekne prodavačce:
Chci metr mléka.
Prodavačka aniž by dala něco najevo vezme metr, položí ho na pult a
vylije podle něj mléko.
Chlapík se na ni chvíli dívá a nakonec prohlásí:
Mě nenasereš - zabalit!!

Stojí dva ve frontě na berňáku. První vejde dovnitř a zachvíli vyleze úplně nahý. Druhý na něj chvíli čumí a pak taky vleze dovnitř. Když se vrátí, je taky nahý a má černou pásku přes oči, v prdeli špunt a uzel na péru. Ten první se ho ptá, co se stalo.
„No, neplatil jsem daně a dlužím, na koho se podívám. Tak mi zarazili světlo, plyn a vodu!”

Stojí exhibicionista Filípek v budce na náměstí, jak ho Pán Bůh stvořil, a ze sluchátka mu domlouvá nic netušící babička: „Jsi teple oblečený?”

V obchodě: „Je mi líto, pane Hudler, ale vaše reklamace nebyla uznána. Na té čokoládové oplatce se píše, že může obsahovat stopy ořechů.”
„To vím také, ale vždyť je samá skořápka!”

Manželé se loučí, on ji zapomene políbit. Paní mu to připomíná: „Něco mi dlužíš...”
Manžel se na ni tak nevěřícně zadívá: „Neříkej mi, že i ty na mě pošleš exekutora...”

Vejde pán do realitní kanceláře a koktá: „J-j-já b-bych si chtěl ko-koupit dům, co máte?”
„Pane, jak na vás koukám, tak pro vás asi nic,” zhodnotí ho úředník.
Koktavec se nenechá odradit a ukáže na jeden obrázek v katalogu: „A co t-tenhle?”
„Ten je za šest milionů,” oznamuje úředník. „Na ten určitě nemáte.”
Zákazník ukazuje dál: „A ten-hle?”
Úředník vrtí hlavou a povídá: „Ten je za deset milionů.”
Pán ukáže na největší obrázek a praví: „J-já si vezmu t-tenhle.”
„Ale pane, ten stojí dvacet milionů!” upozorňuje ho úředník. „Máte na něj?”
Pán hrdě oznamuje: „J-já m-mám še-šedesát milionů!”
„A kde jste je vzal?” diví se úředník.
Zákazník na to: „Vy-vy-vyhrál jsem je!”
Úředník si hvízdne: „Fíha! Já vyhrát šedesát milionů, tak mě klepne pepka!”
Pán vykoktá: „M-m-mě to-o jenom lí-í-zlo.”

Přijde chlap do banky a neurvale křičí: „Chci si votevřít účet!”
Žena za přepážkou se zeptá: „A jaký typ účtu máte namysli?”
„Do hajzlu!” zakleje hrubec. „To je jedno, prostě účet!”
„Prosím, pane, to jsem snad špatně slyšela?” nevěří svým uším bankovní úřednice.
Chlap se rozčiluje: „Říkal jsem, že chci votevřít jakejkoliv zasranej účet!”
„Pane, takové výrazy zde nestrpíme,” zamračí se úřednice. „Jdu pro manažera, ať vás vyhodí!”
Přijde manažer: „Pane, slyšel jsem, že jste byl hrubý na naši pracovnici. Co máte za problém?”
„Do hajzlu, žádnej problém!” čílí se neurvalec. „Jenom jsem vyhrál v zasraný loterii posranejch 50 milionů a chci si votevřít jeden debilní účet!”
„Ach tak,” praví manažer soucitně. „A tahle nepříjemná kráva vám chce zkazit den, že?”

Pojišťovačka ukáže známé letáček. Ta si ho pečlivě pročte a pak povídá: „Všechno je moc hezké, ale bojím se jednoho. Slibují tu, že když naspořím sto tisíc korun, během těch let dostanu dalších padesát tisíc korun od pojišťovny. Ale co, když už za těch deset let nebudou koruny a já si všechny ty těžce naspořené peníze budu moct nechat akorát tak na památku?!”

Co dělá prodavačka, když běhá po obchodě s obojkem a hafá?
Striktně dodržuje heslo Náš zákazník - náš pán.